Líza

11 let

Maminka Anna

Líza patří mezi děti, které jsou neustále  v pohybu. Tancuje, hraje basketbal a ve volných chvílích dělá hvězdy, stojky a přemety. Po vážné operaci a následné chemoterapii měla oslabené a zkrácené svaly, chyběla jí energie, síla i rovnováha. Když jsem se dozvěděla o projektu Malá jóga, hned jsem Lízu přihlásila s nadějí, že se rychleji vrátí do kondice. Ochotná lektorka Daniela brzy zjistila, že aktivní a tvořivá Líza dlouho u jednotlivých pozic nevydrží, proto spolu vytvořily na oblíbenou hudbu choreografii, kam zakomponovaly všechny potřebné a užitečné protahovací a posilovací pozice. Líza z lekcí chodila usměvavá, spokojená a plná sebevědomí, že bude brzy jako dřív. Děkuji proto všem z týmu Malá jóga, jejich činnost je velká fyzická i psychická podpora pro děti i rodiče.

 

Lektorka Daniela

Lízu jsme znali dobře ještě před jejím onemocněním jako aktivní mladou dámu, plnou života, pohybu a kreativní energie. O to dojemnější pak pro mě byla chvíle, kdy jsme spolu začaly cvičit – stejný šibalský záblesk v očích, ale jakoby teď dvakrát větších na hlavě bez vlásků a v poměru ke křehkému tělíčku oslabenému chemoterapiemi. Je to zvláštní, ale připadala mi tenkrát krásnější, než kdykoliv před tím, už vždycky mi bude připadat výjimečná. Je to asi síla a hloubka, kterou každý s takovouto zkušeností získá, síla života, o který se vědomě zasloužíme. Proto v nás všech zkušenosti s dětmi bojujícími s vážnou nemocí zůstávají hluboko zakořeněné a jakákoliv možnost se zapojit do jejich boje je privilegium, které neřeší otázku smyslu, neb ten je v něm přímo obsažený.

S Lízou se nakonec cvičení protáhlo na více než půl roku, nejprve bylo často přerušované různými nemocemi a potenciálními nákazami, ale postupně to byly spíše Líziny znovunabyté aktivity a víkendové akce, které nám bránily ve cvičení, které ale zároveň byly pozitivním signálem dobrého vývoje a vracející se síly.

Zpočátku jsme cvičily jen spolu. Co bylo ale pro Lízu důležité, byla i interakce s vrstevníky, naučit se vrátit plně a sebevědomě do kolektivu, což je samo o sobě velká zátěž. Zapojily jsme proto postupně do cvičení i mojí dceru, poté ještě jednu kamarádku a najely na systém – hodina jógy zaměřená na celkové zpevnění i uvolnění těla nebo rozvíjejí konkretních jednotlivých částí těla, svalových skupin a různých dovedností. Pak měly holky ještě chvíli na volné svobodné řádění v sálu, který jsem si k tomuto účelu domluvila.

Fascinovalo mě sledovat, jak se mezi nimi počáteční fyzické rozdíly způsobené Lízinou slabostí pomalu zmenšovaly, jak byla čím dál živější a silnější, až nakonec dohnala své kamarádky schopnostmi i energií. A protože holky milují tanec a vytváření choreografií, na závěr cvičení jsme si jednu takovou jógovou choreografii nacvičily a ukázaly maminkám a sourozencům.

Celkově to pro mě byla krásná cesta a abych nemluvila jen za sebe, myslím, že i mezi děvčaty vznikl hlubší vztah než je běžné, tato zkušenost s nimi možná vydrží i do dalšího života.