Verunka

8 let, akutní lymfoblastická leukémie

Petra, Verunka a Vendulka:

Už po telefonu jsem měla pocit, že si s Kristi hodně porozumíme. Po náročném období intenzívní léčby, která trvala déle než 1,5 roku a kdy byly dny, kdy Verunka nechodila a jen ležela s bolestmi bříška a dalšími potížemi, jsme se shodly, že bychom ji moc rády dostaly zase „zpět do formy“. Verunka ke cvičení také přistupovala pozitivně. Znala některé cviky už od fyzioterapeuta Filipa, který jí během hospitalizace mnohokrát pomohl, a také proto, že je hodně vnímavá a empatická, když cítí, že jí něco pomůže, tak do toho jde naplno a zároveň když navíc někomu věří, tak o to víc…

Kristinku jsme si oblíbily hned na prvním setkání u nás doma. Domluvili jsme se, že zapojíme i sestřičku Vendulku (6 let), která celou situaci prožívala s námi a často se mohla cítila odstrčená, když maminka trávila skoro celý čas léčby s její sestřičkou v nemocnici…

Hned při prvním cvičení měly obě v očích jiskřičky, a když Kristi odcházela po první návštěvě, obě ji objímaly a nechtěly ji pustit. 🙂 Při společných lekcích zapojovala Kristi do cvičení to, co mají holky rády a tím je motivovala. Putovaly s delfíny, které má ráda Verunka, se želvičkami, které má ráda Vendulka. Holky si jednotlivé ásany poměrně rychle zapamatovaly, pomohly jim k tomu kartičky s obrázky a určitě Kristi. Někdy se role vyměnily. Kristi zaúkolovala holky, ty si připravily svojí lekci a byly za učitelky. 🙂 Kristi do každé hodiny vnesla nové světlo, zábavné, i velice příjemně relaxační. Oblíbili jsme si ke cvičení pouštět příjemnou hudbu a zapálit svíčky.

Holky si užívaly jak část, kdy se cvičilo, tak část, kdy se odpočívalo a zklidňovala se jejich malá, někdy ne úplně klidná dušička. Sotva jsme ukončili cvičení s Kristi, ozvala se Terezka, že by se s námi ráda setkala v rámci své diplomové práce. Terezka přišla s velkým batohem na zádech, který byl plný různých pomůcek a hraček na cvičení, byla velice příjemná, plná energie a holky zaujala svými živelnými gesty, co všechno jim ukáže a jak je to super :-), že skoro přestaly mluvit a následovaly ji. Brzy se taky provalilo, že se Terezka věnuje józe s angličtinou a i to holky moc bavilo. Fascinovalo je mimo jiné i dechové cvičení – tančící plamen svíčky, který jim Terezka ukázala. Holky pak předávaly tento „cvik“ dál svým kamarádkám. 🙂 Zklidní to i usínání, než jde člověk spát. Holky pak začali učit kamarádky i další cviky, což mě hodně dojalo. Když jsem viděla ten nenásilný a příjemný způsob, kdy to kamarádky učí, místo aby si třeba v dnešní šílené době, kdy spousta dětí ujíždí na technice, vzaly tablety a sjížděly nějaké hry. Máme z toho všeho moc příjemný pocit a chtěli bychom touto cestou celá rodina všem z Malé Jógy poděkovat. Jsme moc rády, že jsme poznaly tři úžasné ženy, které obohacují život nám, a prý snad i trochu my jim :-). Kristinku, Terezku a doktorku Anetku. Určitě to nebyla a není náhoda, že se propojily naše životy… Tak jsme vlastně všichni rádi, rády… happy 🙂 a přejeme si už jen úžasné dny všem ;-).

Děkujeme, Anetko, Kristi a Terezko…že jste… 😉